Hrdý český národovec, plný historických dojmů ze společného slovanského boření žaláře národů, by jistě zaplakal - čím jsme si my, majitelé zlatých ručiček, otcové a matky hromosvodu, kontaktních čoček a dvoudílných plavek zasloužili být synonymem pro pitomost v očích a myslích našeho, ehm, bratrského národa?

Dovča v Jugošce

Věc je možná jednodušší, než se zdá. Přestože někteří pamětníci uvádějí, že se výraz »čech« v hanlivém smyslu používal už před druhou světovou válkou a svou vinu na tom nese Švejk, lze jeho původ spatřovat spíše v dojmu, který po sobě zanechali čeští turisté, slunící se na plážích Jadranu v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Však si vzpomínáte – konzervy, brambory i pivo na čtrnáct dní, slušivé plážové oblečky z domácí tržnice a halasné »cožééé?« a »fak jóóó?« (jen tak mezi námi - ne že by si Slovinci dovolenou organizovali nějak jinak, ale oni byli doma).

 

Máte auto? Ne? Škoda

Velká část českých turistů navíc přijela vozem Škoda, jehož název zůstává mysteriem dodnes. Slovo „škoda“ má ve slovinštině stejný význam jako v češtině, a tak se mi dodnes občas stane, že se ke mně někdo jen tak mimochodem přitočí a šeptem mne osloví: „Hele, co znamená slovo škoda v češtině?“
„To samé, co tady...“
„Vážně? A proč se tak teda jmenujou auta?“
Pokud je tázající se opravdu zainteresován, vypovím zkrácenou verzi životního příběhu jistého pana Škody a jako podobný případ uvedu slovinského průmyslníka Johanna Pucha ze Štýrského Hradce (jo, Puch neboli Puh byl podle všeho Slovinec a Slovinsko je podle všeho větší, než se na první pohled zdá). Většinou ale postačí spiklenecky mrknout a odpovědět: „To víš, Češi...“
„A jó, takhle...,“ potvrdí si protějšek to, co už dávno tušil, a s pohledem plným pochopení mě poplácá po zádech, „ale tady u nás je fajn, ne?“

A je to...

Dojem Slovinců o češství jakožto symbolu neumětelství umocňují i Pat&Mat, tady na slunečné straně Alp velmi populární seriál a taky jedna z prvních asociací při představování: „A odkud jste vy?“
„Z Česka...“
„Opravdu? Znáte ‚A je to‘? Ha, ha, to je o vás, pardon, od vás, ne?“
„No, je to taky trochu české.“
„České je to teda dost, he, he, ale poslyšte, co vy tady ve Slovinsku vlastně děláte?“
„Momentálně hledám práci.“
„Aha, ehm, no tak to vám přeju hodně štěstí...“