Však víte, co myslím – opozice třeba sejme vládu bez nějaké přípravy a většího důvodu, jen tak z legrace, například uprostřed předsednictví EU. Nebo primátor korupčník známý svými výroky »půjdu, až budu mít 4 miliardy« se po vyloučení ze strany klidně vrátí do parlamentu, má spoustu chytrých řečí a někdo ho dokonce i poslouchá. A tak dále.

Vzorná česká politická kultura

Takže byť zvyklý na mnohé, poslední dobou jsem se ve slovinském dění ztrácel. Nepochopitelná jednání, reakce i výroky osob veřejně činných v politice nebo vedení státních podniků, vývoj rozpadu vládní koalice až k úplnému konci i pouliční demonstrace se slily v těžko stravitelný knedlík, který vám uvázne přesně na tom místě v krku, kde může udělat jediné – spustit dávicí reflex. Slovinskému dění sice na české straně konkurovalo slovní močení na hrob bývalého českého prezidenta ze strany prezidenta ještě stále současného a veřejná vystoupení pana Borise Šťastného, podle nějž korupce není důležitá a voliči nevědí, co je důležité (to přece vědí jen politici), ale stejně se Česko ve srovnání se Slovinskem stalo vzdálenou podobou bájné a báječné demokracie, kde se k sobě všichni chovají s aspoň malou špetkou respektu. 

Pýcha předchází pád

Ve středu byla odvolána konzervativní vláda a její pád, jeho důvod i způsob asi nejlépe přiblíží zmíněný postoj »co vy nám budete vykládat, teď vládneme my«. Průvodními jevy fungování nejsilnější vládní strany se staly odmítání kritiky, vyvolávání konfliktů, bagatelizování vlastních chyb, urážky a podpásový boj za jednu jedinou pravdu. Jen považte, předseda konzervativni vlády a bývalý komunista Janez Janša nazve demostranty, protestující proti korupci a miliardovým tunelům, levicovými fašisty. Jeho strana na twitteru ty samé demonstranty označí za zombie. Při posledních protestech, jichž se jen v Lublani zúčastnilo přes 20 tisíc lidí, vláda místo komunikace s demonstranty na truc organizuje vlastní provládní mítink a sváží na něj demonstranty z celého Slovinska. Ne, to není Ázerbájdžán, to je Slovinsko.

Já ne, to oni

A Slovinsko není ani Bulharsko, a tak lidové demonstrace samy o sobě nemohou být příčinou odchodu vlády. Tou je krize vyvolaná zprávou protikorupční komise, která u premiéra Janeza Janši našla příjmy nejasného původu ve výši 200 tisíc eur. Koaliční partneři požadovali jeho dočasný odchod do doby, než se situace vysvětlí při zachování stávající vlády. To ovšem Janša, mimo jiné aktuálně souzený v korupčním skandálu při nákupu pandurů, odmítl a zůstal. Odešly tak postupně strany Občanská listina (DL), Strana důchodců (DeSUS) a jako poslední lidovci (SLS). Ve vládě, provázené historicky nejvyšší mírou nedůvěry (82 % voličů), nakonec zůstala jen SDS a křesťanské Nové Slovinsko (NSi). Funkci několika ministrů, třeba financí nebo zahraničí, zastával sám premiér. Ten si také nenechal ujít příležitost, aby veřejně zkritizoval odcházející ministry – někteří byli jen neschopní, jiní úplně nejhorší v celé historii samostatného Slovinska. A na adresu nové mandatářky twitter SDS pípnul jen tolik, že délka jejího působení bude v poměru s délkou její sukně – kam se hrabe se svými bonmoty Miloš Zeman.

Přichází jaro

Odcházející vládu asi nelze označit za zcela neúspěšnou, ale z pohledu nastavení úspěšné cesty z krize je vyslovení konstruktivní nedůvěry konzervativní vládě a pokus o sestavení nové jistým vysvobozením. Brzo by bylo jásat, že se Slovincům blýská na lepší časy, protože pravděpodobná budoucí předsedkyně vlády Alenka Bartušek nemá moc jiných možností a nástrojů než vláda předchozí. Dá se ale předpokládat uvolnění společenského klimatu, méně nervozity a více konstruktivního dialogu a spolupráce mezi ústavními činiteli i společností. Pocit volného pádu a marnosti už dnes pomalu mizí a v popředí je opět jediná otázka – co a jak dál?