Není divu. Historie poroby ze strany c.k. mocnářství je u obou národů dlouhá a ani pak nebylo o moc lépe. V Česku jsme měli na nezvané návštěvě nejdřív hitlerovce a později se všechno rozhodovalo v Moskvě, Slovinci se kromě nacistů museli vypořádat i s italskými fašisty a později se všechno rozhodovalo v Bělehradě.
Ano, ano, oba skromné a pracovité národy se v minulosti vždy musely za své činy i nečiny zodpovídat „někde výš“. Po chvilkovém nadechnutí se svobody však opět obsadili země cizáci a ani nejvyšší představitelé států, kteří se byli ochotni vlastním tělem postavit proti útisku i všem myslitelným blobům, nezmohli nic. Přišli jsme o národní rum, národní máslo i národní marmelády.
Tedy, ehm, možná v Česku. Ve Slovinsku totiž domácí rum i domácí marmeládu mají. Každý den a v jakémkoliv množství. Slovinský domácí rum je až podezřele podobný českému tuzemáku (o chráněné rakouské specialitě Inländer Rum ani nemluvě) a slovinská domácí marmeláda zaručeně není jen z citrusových plodů, vlastně je neviděla ani z rychlíku. Čím to? Máme snad mít Slovince bruselské zaprodance? Či snad dokonce, no fuj, eurohujery? Máme je podezřívat z kolaborace s Bruselem?
Je třeba říci, že český způsob dětinského nářku nad EU se od slovinského přístupu liší. Slovinská politická reprezentace se nikdy nesnížila k lacinému euroskepticismu, a byť se při nepopulárních opatřeních leckdy zaštiťuje heslem „My nic, to Brusel“, třebaže to nemusí být nutně pravda, o vizi Slovinska jako evropské země se nepochybuje a do Belgie se jezdí vyjednávat. I o marmeládách a rumu.
V Česku je to jinak. Pod taktovkou politruka ČSLA, a jakýmsi nedopatřením svého času taky českého premiéra, to česká politika Evropě sladí. Nikdo sice přesně neví čím, jak a hlavně proč (snad aby EU zašla na cukrovku), nicméně referendem vybraný a dobrovolně koupený zájezd do budoucnosti si česká politická garnitura v praxi užívá tak, že sedí někde vzadu (samí kluci, co spolu mluví) a vzájemně se obírá v lízaném mariáši místo toho, aby se zapojila do evropského scrabblu a hájila české pojmy ve společné skládance.
A proč by to vlastně dělali, když stačí do Česka vzkázat, že v „Bruseli se pos…li“, a že napříště tedy bez rumu, másla a marmelády. Na scénu s potěšením nastoupí frustrované hlásné trouby a můžou se roztrhat v laciném dokazování, jak EU drtí naši svébytnost, tradice i jazyk, místo toho, aby se zeptaly, co proti direktivě udělali státní zaměstnanci, které si pro bruselské účely ze svých daní platí jak ony, tak všichni ostatní, pana Božkova, pana Madetu či pana Hamé nevyjímaje.
A když už jsme u těchto pánů, což se zkusit mrknout na evropské kroky jako na snahu ochránit spotřebitele před výrobky typu „Jahůdka, a la marmeláda“, sestávající z mletých jablek, cukru a jahodového aroma? Slovinská „Domácí marmeláda“, byť jahodová, taky nemůže obsahovat kdejaký odpad.
