Když se ve Slovinsku na začátku minulého týdne zastavil na dvoudenní návštěvě český premiér s menším hospodářským doprovodem, byl zájem slovinských médií o českou návštěvu znatelně vyšší, než když se tady zhruba před rokem v rámci své balkánské cesty zastavil český prezident, byť hlavu státu doprovázela podnikatelská suita v jádru početnější i pestřejší.
Nepochybně užívá premiér či jeho doprovod lepšího PR servisu než prezident (jenž se jinak díky prohlášením ve smyslu „alcoholismo o muerte“ těší i slovinské mediální popularitě), nicméně příměr dvou zmíněných česko-slovinských hospodářských setkání poukazuje spíš na to, jak se ve Slovinsku v průběhu jednoho roku proměnilo vnímání Česka a českého kapitálu.
Loni na jaře sice už probíhala jednání o prodeji výrobce minerálek Radenska, ale úspěchu Kofoly nikdo moc nevěřil. Stejně tak zájem českého Energo-Pra o lublaňský Litostroj Power překvapil místní podnikatelské kruhy do té míry, že se pokusily zvrátit prodej ještě po uzavření kupní smlouvy novými nabídkami a zprávami o nedůvěryhodnosti kupce. Ještě před tím tady český kapitál moc vidět nebyl. Dlouholeté české vlastnictví papírny Vipap bylo bráno jako časoprostorová anomálie a o přítomnosti ČGS v gumárnách Sava se ve slušné společnosti nemluvilo.
Slovinci si nedokázali představit, že paštikáři naložení v pivním rauši mohou mít finanční a hospodářské zázemí dost silné na to, aby úspěšně převzali „rodinné stříbro“ středoevropského hospodářského tygra. Byť Čechům s výhradami o německém vlastnictví přiznávají, že auta jim celkem jdou (Škoda Yeti patří k nejoblíbenějším ve svém segmentu a Fabia se stala autem roku 2015), na spojení slov „český“ a „kapitál“ si teprve začali zvykat.
Nicméně i tak působil Bohuslav Sobotka hovořící o společném zájmu na dobudování železničního koridoru do Kopru jako zjevení. Sami Slovinci výstavbu druhé koleje řeší více než dvacet let a teprve letos se rozhoupali k tomu, aby požádali o dotace na výstavbu v EU. Nehledě na to, že ministr dopravy ještě nedávno prohlašoval, že do Kopru je snad i jedna kolej moc, když máme tu dálnici.
Ale víc než česká účast na výstavbě železnice (ostatně ve Slovinsku všechny velké stavební firmy zkrachovaly) zvedá prach prodej Elanu. Jako malému, ale hrdému lyžařskému národu, který se zmohl na vlastní světovou značku lyží, způsobuje Slovincům bolest představa, že by se majitelem tohoto svatého grálu mohla stát jakákoliv cizí firma, pohříchu nějaká menší a z Česka. Premiér Sobotka se netajil podporou českého kupce, jež se sice na jednu stranu setkala s jistým souhlasem jeho slovinského protějšku Mira Cerara, nicméně ten pak musel před médii brát svá slova zpět. Někteří finanční analytici a konzultanti se prostřednictvím listu Finance vyjádřili, že předseda vlády Cerar neví, o čem mluví.
Ať tak, či onak, při rozhodování o vhodných kupcích státního majetku hrají ve Slovinsku roli i emoce, pocházející z raněné hrdosti a komplexů národa, který se ještě úplně nevzpamatoval ze svého prudkého hospodářského pádu. Z tohoto pohledu nemá český kapitál nejlepší pozici, ale pragmatický postoj a jasně definované zájmy i cíle pomohou překonávat nedůvěru lépe než opilecké stereotypy podporující bonmoty a družné odkazování ke společné historii.
